Stránky Jorkšíra Maxe

Tanec se psem Soutěže a ukázky tance se psem již nejsou v dnešní době ničím neobvyklým. Stále častěji se stávají nedílnou součástí velkých i malých výstav psů, různých kynologických setkání a doprovodných programů veřejných oslav. Rovněž na společenské akce, jakými jsou plesy, taneční soutěže či školní besídky jsou pravidelně zváni členové Klubu Tance se psem České republiky, aby svojí taneční shov zpestřili program. Tanec se psem je jeden z mnoha kynologických sportů a jako každý jiný vyžaduje před samotnou prezentací kvalitní přípravu. Poctivý nácvik tanečních prvků psa, jeho ovladatelnost a v neposlední řadě i určitá dávka tanečního nadání psovoda je určitý předpoklad pro budoucí úspěchy. Výcvik Tance se psem je založen na kvalitním vztahu mezi psovodem a jeho psem. Jelikož pes není během vystoupení připoután na vodítku, musí být dostatečně vycvičen a fixován na psovoda. Ovšem jsou i psi bázliví, kteří sice milují svého pána, ale necítí se příliš dobře uprostřed sálu, obklopeni cizími lidmi. Doma cvičí naprosto bezvadně, ale v cizím prostředí by nejraději utekli někam se schovat. S takovým psem by měl psovod chodit co nejčastěji do rušných prostředí s vysokou koncentrací lidí (tržnice, rušné ulice, blízkost školy, hřišť). Na těchto místech si na vodítku zkusit vždy jeden či dva cviky, psa pochválit a dát opět do klidu. Stálým opakováním této situace si pes zvykne i na cvičení v rušném prostředí a přestane okolí vnímat. Dalším důvodem, kdy pes odbíhá z parketu během vystoupení, může být jeho velmi citlivý nos. Ať už se jedná o výskyt háravé feny v blízkosti taneční plochy nebo přihlížejícího diváka, který pojídá voňavý řízek. Odnaučit psa reagovat na tento podnět je bohužel mnohem a mnohem složitější. 2. povinný prvek – chůze u nohy Jde o další z cviků, který vychází z přirozeného pohybu psa. Ovšem na soutěžích je potřeba, aby se pes při chůzi držel v těsné blízkosti u naší levé a potom pravé nohy. Chůzi u nohy trénujeme již od štěněte. S výcvikem chůze na vodítku u štěněte, má jistě každý z nás svou osobní zkušenost. Některé štěně si zvyklo hned, jiné jsme vláčeli vzpouzející se a vrčící i několik týdnů. Ale nakonec se to naučila všechna. Tento cvik je potřebný jak pro Tanec se psem, tak pro běžný život. Nikdo určitě netouží po tom, aby ho jeho miláček vláčel cestou necestou kam se mu zamane. Pohled na takovou dvojici je vždycky smutný obrázek. Naopak pes, který si vykračuje bez vodítka vedle svého majitele, je obrazem dokonalé harmonie. Nácvik pro soutěže v Tanci se psem vyžaduje, aby psovod odhadnul ideální tempo. Každý pes je totiž jinak stavěný a proto je důležité vědět, jak rychle se máme pohybovat, aby za námi pes nezaostával nebo nás nepředbíhal a přitom udržoval mírný klus. Toto ideální tempo můžeme pozorovat také při předvádění psa na výstavách. Při Tanci se psem to máme ale o něco těžší. Za prvé nepoužíváme vodítko a za druhé musíme předvést chůzi i u pravé nohy. A to může být u některých psů problém. Nejhůře se chůzi u pravé nohy učí tzv. „služebáci“. Když je totiž pes perfektně vycvičen na poslušnost pouze u levé nohy a najednou má jít u pravé, je zmaten. Ale trpělivostí a dostatečnou chválou se dá naučit i tento cvik, tak jako všechno ostatní. Jako povinný prvek chůze u nohy je považována i chůze bokem. Psovod stojí čelem k psovi a provádí úkroky stranou. Pes při chůzi bokem vzájemně kříží přední nohy přes sebe a totéž dělají i zadní nohy. U krátkonohých plemen překřížení nohou není fyzicky možné. Tam porotě postačí zřetelný směr těla psa. Důležité je, aby zadní část nezaostávala za přední. Psovod se při tomto cviku pohybuje vedle psa nebo čelem k němu. Nácvik tohoto způsobu chůze je poněkud náročnější a porota jej tudíž hodnotí vysokou známkou. Při nácviku nám pomůže, když si psa uvážeme na vodítko k pasu. Máme tudíž volné ruce a jimi můžeme psa usměrňovat. Také je vhodné si vzít do každé ruky proutek, nebo tenkou tyč. Ta představuje prodloužené ruce. Stojíme proti psovi a dáme povel, třeba „levá, levá“ a pomalinku se posunujeme do leva. Tyčkou v pravé ruce se lehce dotkneme levého boku psa. Ten by měl zareagovat a ustoupit, popojít zároveň s námi. Jakmile to udělá, musíme ho velmi pochválit a cvik zopakovat. Stejným způsobem nacvičujeme chůzi bokem i na druhou stranu. Jen říkáme jiný povel, například „pravá, pravá“. Časem pes již reaguje pouze na pohyb našeho těla. Tanec se psem, i když se to nezdá, je poměrně fyzicky náročný sport. Pes se nepřetržitě pohybuje po celou dobu skladby a po celou dobu je od něj vyžadována i absolutní soustředěnost na psovoda. Ten psa vhodně pohybově doprovází a nenápadnými posunky, či tichými slovními povely ho vede. Tomuto konečnému výkonu ovšem předchází mnoho hodin pilné práce a tréninku. Obvykle to trvá půl až tři čtvrtě roku. Trénink cviků na soutěže v Tanci se psem je potřeba citlivě dávkovat. Nic se nemá uspěchat, ani přehánět. Tanec by měl psa bavit, jelikož i tento aspekt se na soutěžích hodnotí. Zvlášť opatrně je potřeba cvičit s mladým psem nebo štěnětem. Mladý pejsek, stejně jako dítě, se brzy unaví a ztratí koncentraci a zájem. Proto si trénink rozložíme na velmi krátké úseky, prokládané hrou a odpočinkem. Ideální je 10 až 15 minut tréninku denně. Z počátku je zbytečné pouštět hudbu nebo dodržovat choreografii. To začneme používat, až pes zvládá všechny naučené cviky. Pak teprve pilujeme rytmus a synchronizaci. Ovšem nesmíme zapomínat ani na trénink a nácvik svých vlastních figur a pohybů. Většinou se totiž tolik soustředíme na výcvik psa a zvládnutí povinných prvků KTP ČR, že na svou vlastní choreografii zapomínáme. Je sice jasné, že většinu „práce“ na parketu odvede vždy pes, ale psovod by neměl pouze stát a dávat povely, ale také se co možná nejvíce pohybově zapojit. Měl by zvládnout propnout při chůzi špičky, dát ruce nad hlavu, otočit se kolem své osy, či elegantně se uklonit. Je vhodné trénovat doma, před velkým zrcadlem nebo před jinou osobou, která nás může upozornit na nedostatky či poradit s choreografií (víc hlav – víc ví). Choreografie a zvolené prvky by měly vyhovovat také danému plemeni psa. To znamená, že například cvik, který jsme viděli u Bearded kolie a vypadal úžasně, se nemusí až tolik vyjímat na našem jezevčíkovi. Ovšem i s malým psem lze předvést sestavy plné úžasných figur a perfektní ovladatelnosti. Soutěží v Tanci se psem se zúčastňují malá plemena psů, jakými jsou například čivava, jorkšírský teriér, šeltie, pudl, westík, papilon či maltézský psík. Tanec se psem může dělat opravdu každý pes, ať je velký nebo malý. Nezáleží totiž na jeho velikosti, ale na dobře zvolené choreografii a výběru tanečních prvků. Tento důležitý aspekt dokáže velmi výrazně ovlivnit celkové hodnocení poroty. Například psovod, který nutí svého westíka neustále přes něco přeskakovat, psa tak akorát zbytečně vyčerpá. Navíc efekt bude stejně nízký, jelikož krátké psí nožky omezují ladnost skoku. U malých plemen proto raději zařazujeme časté obíhání okolo psovoda, slalom a otočku. Krátkonohá plemena mohou také bez problémů válet sudy, plazit se, klanět, panáčkovat atd. Choreografie s malým psem může být velmi rozmanitá. Psovod má možnost se pohybovat jak ve vzpřímené poloze, tak v poloze v kleče či v leže. Synchronizované válení sudů či slalom mezi rukama je jednou z mnoha variant. Pokud chceme, aby pes proskočil například kruhem ze sepjatých rukou, snažme se tento cvik provést alespoň v kleče nebo v sedě. Rozhodně se ke psu neskláníme, nevypadá to hezky. K předklonu během vystoupení nás malý pes velmi svádí. Psovod se snaží být v těsném kontaktu a neuvědomuje si své špatné držení těla. Pozor na to ! Pro vystoupení s malým psem je potřeba zvolit i vhodné oblečení. Poněkud nevhodné jsou dlouhé, široké kalhoty. V záplavě látky se pes porotě ztrácí a navíc mu silnější – těžší materiál brání v pohybu při některých prvcích (slalom, chůze u nohy). Mnohem vhodnější jsou užší kalhoty, kraťasy nebo krátká široká sukně. Vhodný doplněk je výrazná nabíraná halenka s volány, krajkou či třásněmi. Vše záleží na našem vkusu, vhodnosti kostýmu vzhledem ke zvolenému hudebnímu žánru a barvě psa. Jak víme, Tanec se psem vznikl koncem 80. let v Anglii. Během několika let byla vytvořena soutěžní pravidla, stanoveny stupně obtížnosti a kvalifikační třídy. Klub Tance se psem ČR sice převzal pravidla a řád ze zahraničních zdrojů, ale zároveň si ponechal i něco originality pro vylepšení a zpestření soutěží v České republice. Je to pět povinných prvků KTP ČR. Tyto povinné prvky byly pečlivě vybrány tak, aby nemohly fyzicky znevýhodňovat některé psovody a byly vhodné pro nácvik s každým plemenem i kříženci. 1.povinný prvek – otočka Otočka kolem vlastní osy je ten nejpřirozenější projev tance. Můžeme pozorovat, že již malé dítě, které na přání svých rodičů udělá tzv. „tany tany“, předvede zcela spontánně otočení kolem vlastní osy. V lidském chápání je tudíž otočka vnímána jako přirozený taneční pohyb. Je nedílnou součástí při různých tanečních vystoupeních, v krasobruslení, akvabelách či gymnastice. Je tudíž pochopitelně zařazena i v Tanci se psem. Jenže otočku se pes musí naučit. Pro něj totiž už tak přirozená není. Samozřejmě, že se mezi psy najdou jedinci, kteří metají otočky zcela přirozeně. Například, když se těší u domovních dveří na procházku s pánečkem nebo nedočkavě čekají na svém místě, až jim konečně položíte na zem misku s nachystaným krmením. Tito jedinci si ani neuvědomují, že předvádí jeden z „povinných prvků“. S nimi je nácvik jednoduchý. Jakmile začne pejsek metat své radostné otočky, použijeme před očekávaným úkonem (otevření dveří, položení misky) slovní povel. Například otoč se, otočka, atp. Můžeme ho doprovodit i pohybem ruky. Pak dokončíme úkon (otevřeme dveře, položíme misku). Časem si pes spojí svůj pohyb těla s povelem a bude ho vykonávat i mimo navyklé situace, pouze na náš povel. U psů, kterým není otočka kolem své osy tolik přirozená, je nácvik následující. Do ruky uchopíme hračku nebo pamlsek a stoupneme si čelem k psovi. Je výhodné nacvičovat tento prvek zpočátku v omezeném prostoru, aby pes neměl možnost odbíhat. Ukážeme mu předmět v ruce a pohybem paže obkroužíme kolem psa oblouk. Ruku držíme co nejníže u země a co nejblíže u čumáku psa. Pokud je ruka příliš vysoko, pes otáčí pouze hlavu a ne celé tělo. Zároveň s pohybem ruky opakujeme slovní povel pro daný cvik. Časem pes reaguje už jen na jemný pohyb ruky či slovní povel. Ale to je otázka minimálně několikadenního nácviku.

Musical Canine Freestyle – tanec se psem

Heel - work to music, free - style nebo také tanec se psem. I když se to tak nezdá, tato činnost patří opravdu mezi sporty. Nejedná se totiž o tanec jako takový, ale psovod se svým psem vykonává podle rytmu hudby různé cviky poslušnosti, které jsou ještě podle stylu tance rozšířené o jiné zajímavé prvky a figury.
Styl heel- work svými prvky připomíná více cviky poslušnosti a vyžaduje, aby psovod působil pouze jako doprovod psa, ale současně se také musel pohybovat v rytmu hudby. Pes se nesmí od něj vzdálit na více než 120 cm. Musí být stále u psovoda – tedy u nohy, před ním, za ním nebo v diagonále. Povolené nejsou žádné skoky a cviky, při kterých se pes pohybuje mezi nohama psovoda. Vyžadované je přesné provedení cviků.
Free - style je už podle názvu podstatně volnější. Jsou povolené různé cviky a figury, které však nesmí ohrozit zdraví psa ani psovoda. Dovolená je i větší vzdálenost mezi psem a jeho pánem. Ten může do sestavy zapojit i vlastní taneční kreace. Při tomto stylu se fantazii meze nekladou.
Tanec se psem je vlastně taková „volná disciplína“ v soutěžích poslušnosti. Obdobná disciplína se také vyskytuje ve westernovém ježdění.

Základy tohoto sportu byly položeny v Kanadě koncem 80. let cvičiteli psů zaměřující se na výcvik poslušnosti – tam nazývaný obedience. Začátkem 90. let se rozšířil do Evropy, USA a Anglie (někdy je za zakladatele tohoto sportu označován Angličan John Gilbert). Později byla založená světová organizace tance se psem – WCFO. Ta měla jako hlavní úkol stanovit přesná soutěžní pravidla a určit rozhodčí pro tento sport. V České republice se koná již několik soutěží v tanci se psem, z nichž nejvyšší je mistrovství republiky. Klub Tance se psem České republiky (KTP ČR) vypracoval soutěžní řád a pravidla, podle kterých se závody u nás pořádají. Nejčastěji se můžeme setkat s tímto sportem na téměř všech větších výstavách v podobě atraktivních ukázek.

Výběr psa. Pokud se chceme věnovat tomuto sportu, nemusíme mít žádné zvlášť vhodné plemeno, jako u některých jiných sportů. Nezáleží ani na věku psa a psovoda – na soutěžích jsou vyhlašované dětské i seniorské kategorie. Štěňata na soutěže samozřejmě nesmí. Důležitá je povaha psa a alespoň částečný smysl pro rytmus u psovoda. Pes musí mít snahu s psovodem spolupracovat. Pokud si teprve půjdeme vybírat štěňátko pro tento sport, nemělo by být ani bázlivé a ani příliš dominantní, spíše hravé a zvídavé.
Dospělý pes by měl mít alespoň základní výcvik v poslušnosti. Práce s ním pak bude snadnější a většinu prvků uplatníme při nácviku soutěžní sestavy. Běžně při výcviku psa motivujeme pamlskem nebo hračkou a u této činnosti to platí dvojnásobně, hlavně u méně aktivních psů. U dospělého psa musíme sami zvážit, jestli bude pro něho výcvik milým zpestřením nebo jen nutným zlem. Záleží na povaze. Ne každý pes má rád exhibici před tleskajícími diváky a jejich pozornost. Na soutěžích se totiž nehodnotí jen poslušnost psa, ale hlavně radostná, dokonalá a nenásilná souhra účinkující dvojice.

Výcvik. Začínáme cvičit na klidném a nerušeném místě. Nejdříve nacvičujeme jednotlivé cviky, které si musíme pro dobrou a rychlou komunikaci se psem krátce a srozumitelně pojmenovat. Za dobře splněné cviky musíme psa nadšeně chválit a nejistého významně povzbuzujeme. Celý výcvik musíme přizpůsobit temperamentu, věku a velikosti psa. Ne každý cvik musí být totiž pro našeho psa vhodný. Pes by nás měl při výcviku neustále sledovat. Toho docílíme tím, že ze začátku držíme ve volné ruce pamlsek nebo hračku, po čase je schováme do kapsy a používáme je jen jako odměnu. Až pes bude cviky spolehlivě zvládat, začneme je seřazovat do sestavy. Je vhodné ji rozdělit na několik sekcí. Při dobrém soustředění psa můžeme později začít nacvičovat i v rušnějším prostředí. K dobře secvičené sestavě pak vybereme vhodnou hudbu. Je opravdu těžké vybrat tu správnou. Měla by mít střední tempo, neměla by být ani krátká a ani dlouhá (na závodech to může být důvod k diskvalifikaci) – tedy okolo 5 minut, vhodné jsou různé orchestrální skladby, protože zpěv působí velmi rušivě a odpoutává pozornost diváků od výkonu psa. Celou choreografii si musíme nejdříve pečlivě promyslet, abychom pak zbytečně nepletli psa. Můžeme to udělat i naopak, že na vybranou skladbu pak nacvičíme potřebnou sestavu cviků. Důležitou součástí vystoupení na závodech je i nápaditý oděv psovoda (porota ho bodově ohodnotí), pes však žádný obleček mít nesmí.

Základní doporučené cviky pro sestavy:
Chůze u pravé nebo levé nohy – pes se pohybuje u pravé nebo levé nohy psovoda do rytmu hudby, nesmí předbíhat ani se opožďovat.
Chůze bokem – pes jde bokem na levou či pravou stranu. Dělá tzv. překroky. Psovod může být vedle psa nebo čelem k němu.
Couvání – pes přímo couvá vedle psovoda, před ním, kolem něj nebo libovolně určeným směrem alespoň 2 metry.
Obíhání – pes svého psovoda obíhá v libovolně velkém kruhu z pravé nebo levé strany. Psovod může stát nebo se pohybovat.
Otočka – pes se otáčí kolem své osy na pravou nebo levou stranu, vedle psovoda nebo i dál od něj.
Plazení – pes se plazí vedle nebo před psovodem, pod ním, kolem něj nebo libovolně určeným směrem.
Přeskoky přes ruce a nohy – pes přeskakuje různě nastavené ruce i nohy, proskakuje spojenýma rukama, přes záda psovoda apod., může přeskakovat i pomůcku, která je součástí vystoupení.
Proplétání mezi nohama nebo rukama psovoda (slalom) – pes při každém kroku psovoda probíhá pod jeho nakročenou nohou.
Válení sudů – pes z výchozí polohy vleže nebo ze stoje válí sudy před psovodem, vedle něj nebo i za chůze. Obtížný cvik, výhodu mají ti, kteří již před tím naučili svého psa cvik – „mrtvý“ nebo také zvaný „placka“.
Poklona – je to obdobná poloha, jako když pes vyzývá svého pána nebo jiného psa ke hře, tedy přední nohy má položené v celé délce na zemi a zadníma nohama stojí.
Podávání packy – tento cvik snad umí každý pes a snadno ho doučíme za podpory pamlsků.
Panáčkování – chůze jen po zadních nohách. Pes také může při panáčkování sedět. Pro malé psy je to cvik snadný, velkým plemenům může dělat vážné potíže a ne pro každého je vhodný.
Vysoký krok – kráčející pes zvedá přední tlapky co nejvýše.
Skok do náruče – pes na daný povel psovoda vykoná tento cvik, nesmí mu pomáhat ani jej zvedat. Velmi efektní cvik k ukončení sestavy.

Všechny cviky můžeme podle vlastní fantazie obměňovat nebo vymyslet nové nápaditější. Vždy nesmíme zapomenout na naši i psovu bezpečnost. Některé manipulace se psem jsou zakázané a mohou být důvodem k diskvalifikaci při závodech. Je to například zvedání psa do náruče nebo za tlapky. Další omezení a podmínky jsou uvedené v soutěžním řádu klubu tance se psem.